Je už pravidelným zvykem v naší škole v devátém ročníku navštívit Památník Terezín.
Tentokrát jsme absolvovali nabitý program. Dopoledne jsme měli podrobný program v Muzeu ghetta a odpoledne v Malé pevnosti. Hned na začátku jsme se rozdělili na dvě skupiny, ve kterých se nám věnovaly skvělé průvodkyně. Začali jsme přednáškou o Židech za protektorátu, norimberských zákonech, holokaustu a nacistickém konečném řešení. Poté jsme prošli téměř celý Terezín, povídali jsme si o jednotlivých ulicích a domech, ve kterých byli vězněni a nuceni žít za války Židé. Viděli jsme expozici, jenž ukazovala stísněné podmínky ghetta, seznamovala s řadou významných osobností (Karel Poláček, Pavel Haas).
Odpoledne jsme začali workshopy Ghetto očima dětí a Efekt přihlížejícího. Mohli jsme si představit, jak žili a co prožívali naši vrstevníci. Dozvěděli jsme se o životě tří chlapců, kteří v ghettu vydávali časopis Vedem. Zpracovali jsme medailonky Petra Ginze, Josefa Roubíčka a Zdeňka Ornesta, kteří spolu byli již v sirotčinci v Praze, odjeli do Terezína a jejich cesty se rozešly v transportech na východ. Na chvíli jsme si mohli vyzkoušet, jak bychom se zachovali, kdyby naši kamarádi, sousedé odcházeli s batohem a hvězdou v Efektu přihlížejícího.
Závěr dne jsme strávili prohlídkou Malé pevnosti. Průvodce nám velmi podrobně ukázal pevnost a přiblížil život vězňů, nacistické nelidské zacházení, otřesné životní podmínky. Sami jsme již prošli muzejní část. Velmi emotivní byla zkušenost pro jednoho žáka, jehož pradědeček a jeho tři kamarádi byli vězněni v pevnosti. Našel i celu, kde pradědeček byl. Bohužel jeho dva kamarádi byli zavražděni, jeden zemřel na konci války na následky věznění.
Den strávený v Terezíně vydá určitě za víc než hodiny dějepisu ve škole. Byl nabitý informacemi a především našimi prožitky a emocemi. Dozvěděli jsme se hodně, vyzkoušeli hodně, možná i prožili kousek ze života dávno ztracených.
Díky přeživším a takovýmto místům si můžeme i dnes připomenout hrůzy války, nesmíme zapomínat na ty, kteří neměli možnost žít své životy.
Tentokrát jsme absolvovali nabitý program. Dopoledne jsme měli podrobný program v Muzeu ghetta a odpoledne v Malé pevnosti. Hned na začátku jsme se rozdělili na dvě skupiny, ve kterých se nám věnovaly skvělé průvodkyně. Začali jsme přednáškou o Židech za protektorátu, norimberských zákonech, holokaustu a nacistickém konečném řešení. Poté jsme prošli téměř celý Terezín, povídali jsme si o jednotlivých ulicích a domech, ve kterých byli vězněni a nuceni žít za války Židé. Viděli jsme expozici, jenž ukazovala stísněné podmínky ghetta, seznamovala s řadou významných osobností (Karel Poláček, Pavel Haas).
Odpoledne jsme začali workshopy Ghetto očima dětí a Efekt přihlížejícího. Mohli jsme si představit, jak žili a co prožívali naši vrstevníci. Dozvěděli jsme se o životě tří chlapců, kteří v ghettu vydávali časopis Vedem. Zpracovali jsme medailonky Petra Ginze, Josefa Roubíčka a Zdeňka Ornesta, kteří spolu byli již v sirotčinci v Praze, odjeli do Terezína a jejich cesty se rozešly v transportech na východ. Na chvíli jsme si mohli vyzkoušet, jak bychom se zachovali, kdyby naši kamarádi, sousedé odcházeli s batohem a hvězdou v Efektu přihlížejícího.
Závěr dne jsme strávili prohlídkou Malé pevnosti. Průvodce nám velmi podrobně ukázal pevnost a přiblížil život vězňů, nacistické nelidské zacházení, otřesné životní podmínky. Sami jsme již prošli muzejní část. Velmi emotivní byla zkušenost pro jednoho žáka, jehož pradědeček a jeho tři kamarádi byli vězněni v pevnosti. Našel i celu, kde pradědeček byl. Bohužel jeho dva kamarádi byli zavražděni, jeden zemřel na konci války na následky věznění.
Den strávený v Terezíně vydá určitě za víc než hodiny dějepisu ve škole. Byl nabitý informacemi a především našimi prožitky a emocemi. Dozvěděli jsme se hodně, vyzkoušeli hodně, možná i prožili kousek ze života dávno ztracených.
Díky přeživším a takovýmto místům si můžeme i dnes připomenout hrůzy války, nesmíme zapomínat na ty, kteří neměli možnost žít své životy.
Zita Kudrnová
