V úterý 26. září jsme společně vyrazili navštívit, poznat a především uctít místo, které se zapsalo do našich dějin jako vesnička, která prohrála svůj boj proti nacistické diktatuře za 2. světové války.

Ležáky nejsou Pardubicím nijak vzdálené, a proto spolu jdou ruku v ruce historií. Kromě toho, že lidi z Ležáků popravovali nacisté na pardubickém Zámečku, jsme se dozvěděli i mnoho jiných informací. O působení skupin Silver A a Silver B, o lidských charakterech, hrdinech a činech, o protinacistickém odboji a statečnosti místních obyvatel. Exkurzi jsme začali ve Včelákově u místní školy, kam chodily i ležácké děti a po jejich stopách jsme se vypravili lesní pěšinou přímo do bývalé osady Ležáky (poslední stezka dětí). Velkým přínosem byl rozhovor s paní Šťulíkovou, původní obyvatelkou, která jako jediná se svojí sestrou přežila nacistické běsnění. Celou dobu s námi byla průvodkyně, právě dcera paní Doležalové, rozené Šťulíkové, paní Doležalová mladší. Pro všechny jistě bylo velmi zvláštní a citlivé stát tváří tvář člověku, který zažil tento černý rok naší historie.

Když jsme procházeli vesničkou, u každého hrobodomu jsme se chvilku zastavili a vzpomínali na duše, které svoje domovy musely nedobrovolně opustit.
Winston Churchill prohlásil: "Národ, který nezná svoji minulost, nemůže mít žádnou budoucnost." My s ním souhlasíme. Každý takový okamžik by se měl s veškerou pokorou připomínat a my, současná i nastupující generace, se musíme postarat o to, aby se podobné věci už nikdy neopakovaly.
To nám, mimo jiné, připomíná pomník uprostřed vypálených Ležáků.

"Vy živí! Vzpomeňte na tomto místě obětí z Ležáků, které svým utrpením a smrtí vykoupily vaši svobodu a nový lepší život. Braňte světový mír!"

Děkujeme.

Za třídy 6.C a 6.B Simona Pešková, Zuzana Janíková a Vendula Ehlová